Rozhovor s hráčkou kategorie WU18 Ester Pavlatovou přibližuje její cestu k fotbalu, která začala mezi kluky, i to, proč si vybrala FK Teplice. Otevřeně mluví o skloubení studia na gymnáziu s náročným dojížděním na tréninky, o svých cílech v A-týmu žen i o tom, co ji motivuje překonávat těžké chvíle. Nechybí ani pohled na její předzápasové rituály a mentální přípravu, která jí pomáhá zvládat tlak a ukázat na hřišti svůj potenciál.
Jak ses dostala k fotbalu a kdo tě k němu přivedl?
K fotbalu jsem se dostala poměrně později na rozdíl od ostatních holek. Předtím jsem zkoušela i jiné sporty, ale nic mě nechytlo tak jako fotbal. Z mého okolí hráli fotbal jen moji kamarádi, tak jsem si prostě řekla, že to zkusím s nimi, a vyšlo to. Začátky pro mě nebyly nejlehčí, když jsem začínala jako jedna z mála holek v klučičím týmu a hrála úplně poprvé. Později jsem si ale rychle zvykla a začala se učit. To, že jsem na kluky ztrácela, mě nutilo na sobě makat ještě víc. Myslím si, že mi to později přineslo hlavní výhodu v ženském fotbale. Velkou roli v tom hráli i moji rodiče, kteří nikdy neprosili trenéra o větší minutáž a já o každou minutu bojovala. Nechyběli na žádném zápase a vždy jsem od nich cítila velkou podporu.
Proč sis vybrala právě FK Teplice?
FK Teplice jsem si vybrala právě proto, že je to klub s kvalitním zázemím a nějakou budoucností. V té době jsem zjistila, že se z koníčku stává můj největší zájem. Od začátku jsem cítila, že je tu kvalitní prostředí pro zlepšování a rozvoj mých fotbalových dovedností. Přestup mi zajistil ještě větší motivaci na sobě pracovat a zlepšovat se.
Dojíždíš na tréninky z dálky, jak náročné je skloubit cestování se školou a osobním životem?
Teď jsem ve druhém ročníku gymnázia a už jsem si zvykla. Vím, jak si každý den naplánovat tak, aby mi vše časově vycházelo a měla jsem na všechno svůj čas. Neříkám, že jsem premiant třídy, ale jsem spokojená s tím, jak to všechno stíhám a jaké mám výsledky. Obecně je má tréninková docházka toho příkladem. Když píšeme nějaký test, podívám se na něj v autě a to mi většinou stačí. Občas to znamená méně volného času, ale beru to jako součást cesty za svými cíli. Fotbal beru jako svoji prioritu, takže mi to za tu námahu stojí.
Máš nějaký fotbalový vzor nebo hráčku, kterou obdivuješ?
Snažím se inspirovat od více hráček, nejen jednou konkrétní. Pozoruji hráčky, které už za nás třeba nehrají a dostaly šanci posunout se výš – jejich chování, pohyb na hřišti, práci s balonem a celkově jejich přemýšlení ve hře. Obdivuji hráčky, které jsou pracovité na trénincích a svůj potenciál ukazují v zápasech. Hráčky, které jsou skromné a pokorné, ale jakmile vkročí na hřiště, jsou sebevědomé, nenechají nikomu nic zadarmo, hrají svou hru a nenechají se jednou chybou srazit. Od takových hráček se snažím učit nejvíce.
Jaké byly tvoje první pocity, když ses dozvěděla, že nastoupíš za ženy v pohárovém utkání proti Slovácku?
Nejprve se dostavila radost, poté lehká nervozita. S tou se ale snažím pracovat, takže mi tentokrát nedělala takové problémy a do zápasu jsem šla poměrně v klidu. Možná i tím, že jsem nastupovala za stavu, kdy už byl zápas spíše rozhodnutý, a věděla jsem, že můžu týmu jen pomoci. Nastoupit proti tak kvalitnímu soupeři je velká zkušenost a vážím si důvěry trenéra.
Jaké jsou tvoje cíle pro tuto sezonu?
Mým cílem je určitě přidat další starty za A-tým a ukázat, že si důvěru zasloužím. Svému týmu chci přinést co nejvíce jistoty, že se dokážeme udržet ve 2. lize dorostenek. Máme na to zapracovat a vyhrát zápasy, které se nám v první polovině soutěže nepovedly. Chci se tuto část sezony zaměřit i na věci, které mi mohou ve fotbale přinést úspěch, a správně si nastavit hlavu tak, abych v zápasech ukázala svůj potenciál. Více trénovat a nebát se dělat chyby.
Co tě motivuje pokračovat i ve chvílích, kdy je to náročné?
Nikdy nepřestávat. Uvědomit si, že tu jsou lidé, kteří jsou na vás pyšní, chtějí vás vidět vyhrát a obětují tomu i svůj čas. Každá těžší chvíle se potom ukáže jako důležitá, protože vás právě ona nutí posunout se dál. Motivuje mě chuť se zlepšovat a pocit, když vidím, že má práce má smysl.
Máš před zápasem nějaký rituál nebo zvyk?
O zápase začínám přemýšlet už den dopředu a den si řádně naplánuji. Před zápasy mívám stres, který mi někdy brání hrát tak, jak umím. Poslední měsíce jsem ale přišla na způsob, jak se toho zbavit. Nesmí chybět poslech hudby na nabuzení a nějaká videa na posílení sebevědomí. Nejdůležitější část je pro mě však vizualizace na hřišti před zápasem.
