Teplická osmnáctka dotáhla povedenou sezonu do vítězného konce. V rozhodujícím utkání přehrála Baník Sokolov vysoko 9:0, završila jarní část bez jediné porážky a po závěrečném hvizdu mohla slavit zisk mistrovského titulu i postup do vyšší soutěže.
U18 | FK Teplice – FK Baník Sokolov 9:0 (5:0)
FK Teplice: Četverik - Vegricht (50. Aliev), Rezek, Eiselt, Džuban (71. Wáwra), Bílek (50. Štěpánek), Zosimenko (50. Čejka), Lesiv (50. Reilich), Šimánek, Salák, Mašek
FK Baník Sokolov: Pánek – Hudlický, Jelínek, Liška, Šághy, Opava, Zinner (78. Malina), Štercl, Cízler, Provazník (46. Dotzauer), Venený
Branky: 4. Eiselt, 10. Bílek, 15. Zosimenko, 27. Džuban, 32. Bílek, 60. Čejka, 71. Eiselt, 81. Čejka, 87. Šimánek. Rozhodčí: Baum – Moudrý, Novák. Diváci: 70
Report z utkání:
Žlutomodří vstoupili do utkání ideálním způsobem. Už ve 4. minutě rozehrával přímý kop z výhodné pozice Jakub Eiselt a jeho centrovaný míč překvapivě zapadl až do branky. Domácí sice v úvodu sledovali poměrně rozkouskovaný průběh zápasu, postupně však začali přebírat iniciativu a soupeře dostávali pod stále větší tlak.
Ve 10. minutě táhl rychlou akci po pravé straně Radomyr Zosimenko, jehož přihrávku do pokutového území proměnil Lukáš Bílek. O šest minut později se oba hráči podíleli také na třetí brance, když Danylo Lesiv vysunul Zosimenka a ten zakončil přesně k tyči. Teplice získávaly stále větší kontrolu nad utkáním a zatímco hosté si vypracovali jen několik ojedinělých náznaků šancí, žlutomodří byli směrem dopředu velmi efektivní.
Další navýšení skóre přišlo před koncem první půle. Ve 27. minutě připravil branku Lukáš Vegricht a Jan Džuban zvýšil na 4:0. O pět minut později vybojoval míč u rohového praporku Jan Rezek a jeho centr proměnil ve svůj druhý zásah v utkání Lukáš Bílek. Domácí navíc krátce před přestávkou dostali míč ještě jednou do sítě, další trefa však kvůli ofsajdu neplatila. I tak odcházely Teplice do kabin s komfortním pětibrankovým náskokem.
Po přestávce si žlutomodří udržovali herní převahu a nepouštěli soupeře do většího tlaku. V 60. minutě se ve vápně prosadil Kryštof Čejka a zvýšil na 6:0. Teplice následně pokračovaly v kontrolovaném výkonu a držely zápas pevně ve svých rukou.
Teplice nepolevovaly ani v závěrečné části utkání. V 71. minutě přidal svou druhou branku v zápase Jakub Eiselt, o deset minut později se podruhé prosadil také Kryštof Čejka a konečnou podobu výsledku stanovil v 87. minutě Filip Šimánek. Teplická osmnáctka tak završila mimořádně povedené jaro dominantní výhrou 9:0, kterou stvrdila zisk mistrovského titulu i postup do vyšší soutěže.
Po závěrečném hvizdu mohly naplno propuknout mistrovské oslavy. Bezprostředně po utkání se za cestou k titulu ohlédli kapitán Lukáš Bílek a trenér Petr Johana.
V rozhovoru po utkání se za titulovým zápasem i celou sezonou ohlédl Lukáš Bílek:
Po závěrečném hvizdu jste převzali pohár pro vítěze soutěže. Jaký to byl moment?
Byl to nádherný pocit. Když jsem měl trofej v rukou, vybavily se mi všechny tréninky, zápasy a práce, kterou jsme do toho během celé sezony dali. O to větší radost to byla. V tu chvíli mi došlo, že to všechno stálo za to. Jsou to momenty, na které člověk jen tak nezapomene. Teď si to chceme hlavně užít a společně to oslavit, protože takové chvíle nejsou samozřejmostí.
Jak se ohlížíš za dnešním zápasem? Šlo si titul vůbec představit zakončit lepším způsobem než takhle dominantní výhrou nad Sokolovem?
Asi ne. Roudnice měla ve druhé polovině sezony dvanáctibodový náskok, takže zakončit to tady doma na Angru, kde hrajeme každý domácí zápas, je pro nás to nejlepší. A ještě takovým výsledkem 9:0, to je samozřejmě krásné. S dnešním výkonem týmu jsem nesmírně spokojený. Od začátku jsme ukázali, že si pro titul chceme dojít, byli jsme aktivní, dávali jsme góly a zápas jsme měli pod kontrolou. Potvrdilo se, že máme velmi silný tým na to, abychom zvládali takové zápasy a vyhrávali tituly.
Druhou polovinu sezony jsi byl kapitánem. Jak jsi tuhle roli prožíval?
Samozřejmě je to určitá zodpovědnost vůči týmu. Snažil jsem se kluky podporovat, pomoct jim v důležitých momentech a být pro tým co nejplatnější. Zároveň jsem to ale bral hlavně jako čest, protože být kapitánem takového mužstva je krásná role. Když se pak všechno takhle povede a sezonu zakončíme titulem, je to skvělý pocit. Jsem rád, že jsem mohl být součástí tohohle týmu a pomoct mu takovým způsobem.
Sezonu jsi zakončil také jako nejlepší střelec týmu s devatenácti brankami. Co to pro tebe znamená?
Musím říct, že to pro mě byla hodně výjimečná sezona, protože takovou jsem ještě neměl. Jsem rád, že jsem mohl týmu pomoct i góly, zvlášť v takhle úspěšném ročníku. Určitě za to vděčím i panu trenérovi Johanovi, který mi hodně pomohl, věřil mi a dával mi příležitost v těchto zápasech nastupovat. Hodně si toho vážím.
Na jaře jste ani jednou neprohráli a titul jste nakonec dotáhli do vítězného konce. Co podle tebe rozhodlo?
Kdyby nám někdo před začátkem sezony řekl, že ve druhé polovině ani jednou neprohrajeme, asi bychom se tomu smáli. Jaro nám ale prostě sedlo. Pomohli nám i kluci z devatenáctky, kteří kádr zkvalitnili, a celkově rozhodla síla celého týmu. Drželi jsme spolu, měli jsme výbornou formu a dokázali jsme zvládat i těžké zápasy. Každý do toho dal maximum a díky tomu jsme to dotáhli do vítězného konce.
Cestu za titulem popsal také trenér týmu Petr Johana:
„Samozřejmě jsme rádi, že jsme to zvládli, protože po podzimu jsme na první místo ztráceli dvanáct bodů. Pomohlo nám i to, že se na jaře posílila devatenáctka a kluci, kteří byli na její hraně, se přesunuli k nám. Byla to asi poslední skládanka do našeho týmu. Po podzimu, který nebyl jednoduchý, se nám to ustálilo. Měli jsme na tréninku kolem šestnácti hráčů a dostali jsme se do počtů, které byly pro konečný výsledek podstatné. Měl jsem z toho samozřejmě radost, protože nám to fungovalo. Z patnácti zápasů jsme třináct vyhráli a dvakrát remizovali. Já jsem něco takového jako hráč nezažil a myslím si, že ať jde o jakoukoliv soutěž, neprohrát půl roku soutěžní utkání je něco neskutečného. Jsem na kluky hrdý za to, jak k tomu přistoupili, jak si některé věci, o kterých jsme se bavili, vzali k srdci, a hlavně za to, že každý dokázal podřídit svoje ego celku. Díky tomu jsme dneska tady a kluci si to můžou užít. Říkal jsem jim před zápasem, že není jednoduché vyhrát jakoukoliv soutěž. Budou to pro ně vzpomínky, které jim nikdo nevezme, protože málokomu se něco takového povede. Chtěl jsem, aby si užili i samotný zápas, a víceméně to tak od začátku vypadalo. Přistoupili k tomu skvěle, skoro jsem nemusel nic řešit. Utkání se rozhodlo zhruba po třiceti minutách a pak už si to kluci dohráli. Jsem na ně hrdý a doufám, že si to dneska i v dalších dnech užijí. Zároveň věřím, že jim to do dalších kariér dá něco, co je bude posouvat dál.“
