Teplické U16 se po přechodu do dorosteneckých kategorií daří. Ve druhé nejvyšší soutěži se pohybuje na předních příčkách a drží krok s nejlepšími týmy. Kapitán Marek Dick v rozhovoru hodnotí dosavadní průběh sezony, přibližuje náročnost přechodu do dorostu i svou roli v mužstvu. Vrací se také k poslednímu utkání s Příbramí a hovoří o ambicích před nadcházejícím soubojem s vedoucím Meteorem Praha.
V létě jste přešli ze žákovské kategorie do dorostu. Jak velký rozdíl vnímáš mezi žákovským a dorosteneckým fotbalem?
Jednoznačně je to velký rozdíl, především co se týče fyzické náročnosti. V soutěži totiž často nastupujeme proti týmům kategorie U17, takže hrajeme proti starším soupeřům a je to hodně náročné hlavně v osobních soubojích. Zároveň se ale změnil i samotný způsob hry. V patnáctce jsme se ještě učili hrát na velkém hřišti a postupně si na něj zvykali, zatímco v dorostu už je fotbal mnohem více o taktice a organizaci hry. Celkově je to tedy velký posun jak po fyzické, tak po herní stránce.
Ve druhé nejvyšší dorostenecké soutěži se vám zatím daří. Aktuálně jste třetí a na první místo ztrácíte jediný bod. Jak hodnotíš dosavadní průběh sezony?
Myslím si, že se nám zatím opravdu daří a s našimi výkony můžeme být spokojení. Trenér nás na jednotlivé zápasy skvěle připravuje, hodně pracujeme s videem a věnujeme se také taktice. Díky tomu jsme jako tým na utkání velmi dobře nastavení a víme, co chceme hrát. Do každého zápasu jdeme s cílem vyhrát a hlavně nás to všechny baví. Velkým pozitivem je také to, že oproti minulé sezoně střílíme mnohem více gólů, což jsme možná ani sami nečekali. Jsme rádi, že se nám takhle daří, a určitě v tom chceme pokračovat.
Už od žákovských kategorií zastáváš roli kapitána týmu. Co pro tebe tato důvěra znamená a jak svou roli vnímáš?
Jsem moc rád, že můžu být kapitánem, a důvěry trenérů si opravdu vážím. O to více mě těší, že si mě do této role vybrali také noví trenéři, kteří k týmu přišli. Vnímám to jako velké ocenění, ale zároveň také jako zodpovědnost vůči celému mužstvu. Někdy je to samozřejmě náročné, protože jako kapitán musím na hřišti hodně komunikovat, být slyšet a snažit se spoluhráče podporovat. Myslím si, že je důležité udržovat v týmu dobrou morálku a pomáhat ostatním, aby celý tým fungoval co nejlépe.
O víkendu jste se utkali s Příbramí, se kterou jste nakonec remizovali. Jak bys toto utkání zhodnotil?
Bohužel se nám zápas nevydařil tak, jak jsme chtěli. Rozhodně jsme do něj šli s cílem vyhrát, takže nás remíza mrzí. Vzhledem k průběhu utkání ale byla asi zasloužená, protože oba týmy měly své šance. Nás bohužel srazily velké chyby, po kterých jsme inkasovali, zatímco na naše góly jsme se museli opravdu nadřít. Celkově jsme nepředvedli takový výkon jako v předchozích zápasech.
V dalším utkání vás čeká vedoucí Meteor Praha. S jakými ambicemi do tohoto zápasu půjdete?
Po remíze s Příbramí doufám, že na zápas s Meteorem budeme dobře připravení a správně nastavení. Určitě chceme zvítězit a získat všechny tři body, protože víme, že se můžeme měřit i s těmi nejlepšími týmy v soutěži. Já jsem bohužel momentálně nemocný, takže klukům nebudu moct na hřišti pomoct, ale věřím, že to zvládnou. Už jsme několikrát ukázali, co v nás je, a myslím si, že když předvedeme svůj nejlepší výkon, dokážeme porazit kohokoliv.
Jaké máte jako tým ambice do zbytku sezony?
Určitě se chceme umístit co nejvýše a pokračovat v dobrých výkonech, které zatím v této sezoně předvádíme. Myslím si, že máme na to, abychom se pohybovali mezi nejlepšími týmy soutěže a bojovali o přední příčky. Důležité ale bude, abychom ke každému zápasu přistupovali stejně a snažili se z něj získat co nejvíce. Chceme zkrátka dosáhnout co nejlepšího výsledku a udělat pro to maximum.
A jaké jsou tvoje osobní cíle pro letošní sezonu?
Mým hlavním cílem je být co nejlepší verzí sebe sama a v každém zápase ze sebe dostat maximum. Chtěl bych se dál zlepšovat, posouvat své výkony a na konci sezony mít pocit, že jsem pro to udělal všechno. Zároveň je pro mě důležité, abych na sebe mohl být pyšný a nezklamal důvěru trenérů ani svých spoluhráčů. To je pro mě asi ta největší motivace.
