Teplická devatenáctka má za sebou mimořádně úspěšnou sezonu, kterou zakončila ziskem titulu a postupem do 1. dorostenecké ligy. Po dominantní jarní části potvrdila roli favorita a navázala na práci, která se v týmu postupně formovala během celého ročníku. Trenér David Šourek v rozhovoru hodnotí herní i taktický posun mužstva, zlomový zápas s Pardubicemi, sílu kolektivu i zapojení hráčů do dospělého fotbalu.
Před vstupem do jarní části byla ambice jasná – vybojovat postup a titul. Čekal jsi, že jaro zvládnete takhle dominantním způsobem?
Doufal jsem v to a celý realizační tým tvrdě pracoval, aby to takto nakonec dopadlo. Nějakou dobu trvá i v dospělém fotbale, když přijde trenér s novou filozofií a stylem, než si to sedne, a u mládeže to může trvat ještě déle. Takže určitě velkou roli hrál čas, kdy kluci navnímali, co se po nich chce víc a víc, až si to zautomatizovali a výsledkem byla tahle jízda. Bezesporu klíčovým faktorem byl příchod nových hráčů, kteří svými zkušenostmi a kvalitou pomohli týmu zvládnout tíhu favorita na postup a udělat ten rozdíl v důležitých zápasech sezóny.
Když se za jarní částí ohlédneš, v čem podle tebe ležel hlavní klíč k tomu, že jste ji zvládli tak úspěšně?
Nedostávali jsme laciné branky z protiútoků tolik už, ucpali jsme střed hřiště a zlepšili tlak z druhé vlny našich středových hráčů jak do útočné, tak do obranné fáze. Celkově jsme působili mnohem kompaktněji a vědoměji, mohli jsme udeřit několika způsoby a zároveň soupeře nepouštěli už do tolika šancí. Nedělalo nám problém vyjet po zemi od brankáře a v případě pressingu soupeře 1 na 1 si součinností nahoře vytvořit rychlý přechod do otevřené obrany.
Byl na jaře nějaký moment, který byl podle tebe pro celý tým zlomový? Zápas nebo situace, po které sis řekl, že mužstvo má opravdu sílu dotáhnout sezonu k postupu a titulu?
Jednoznačně po zápase s Pardubicemi. Velmi silný soupeř, nepříznivý vývoj toho utkání a zlomili jsme ho vůlí a odhodláním. Vždy z téhle soutěže postupuje tým, TÝM složený z lidí, co táhnou za jeden provaz a nikdy se nevzdají. A ten jsem tam viděl. Každý člen toho týmu slavil každý malý úspěch a kolektivní euforie nás kompletně pohltila a už nás nepustila.
Čím byl podle tebe tento ročník výjimečný? Proč právě on dokázal vybojovat postup do nejvyšší dorostenecké soutěže?
Postoupit a vyhrát tuhle soutěž vyžaduje dlouhodobou stabilitu a vyhrát téměř zápas za zápasem. Kluci zejména v druhé části sezóny přesně plnili taktický plán, byli trpěliví, uměli jsme reagovat na průběh zápasu a nepanikařili. Spoustu kluků jsem trénoval už v U16 a U17, znali můj styl a postupně vše zapadalo lépe a lépe. Celý realizační tým byl navíc také na absolutně jednotné vlně, všichni jsme věděli, co herně chceme, co každému poradit a co tam hledat, to zefektivnilo tréninkový proces i následný transfer do zápasů a bylo to vidět.
Když se podíváš zpětně na celý ročník, v čem podle tebe tým udělal největší posun od začátku sezony až po její závěr?
Poziční hra, jednoznačně. Každý pochopil, že nadměrný pohyb je ku škodě. Zavíráte pak zbytečně prostory pro jiné, spoluhráči neví, kde Vás mají a to je filozofie, jakou vyznávám. Každý má své místo a posun jednoho musí být účelný ve vztahu k druhému. Fotbal je strašně jednoduchá hra o vnímání prostoru a respektování své role, pak se situace na hřišti dají téměř připravit, jak potřebujete vy, ne nahodile řešit. Každý hráč zápas od zápasu chápal víc a víc svou roli, roli druhých a co pohyb jednoho znamená pro tým. Výsledkem bylo vysoké skóre a spousta nádherných akcí, co kluci předváděli. Leckdy to svádělo ke zlehčení kvality soupeře, ale ani omylem. Ta soutěž je nesmírně těžká a každý tým tam má svoji kvalitu, kluci byli tak dobří, že to dokázali, a ještě takovým způsobem. Klobouk dolů před nimi.
V závěru sezony dostali prostor také hráči z nižších ročníků, pro které to byla možnost vyzkoušet si vyšší kategorii směrem k další sezoně. Jak jsi jejich zapojení vnímal?
Mám velmi specifický pohled na taktiku a fotbal jako takový, takže k úplné euforii je ještě dlouhá cesta, ale máme tu zajímavé kluky a pracovalo se s nimi velmi dobře, takže určitě dobře navážeme.
V průběhu sezony se několik hráčů zapojilo také do přípravy nebo zápasů B-týmu, případně dokonce A-týmu. Jak důležité je pro jejich další vývoj, že už v dorosteneckém věku dostávají možnost poznat dospělý fotbal?
Postup je samozřejmě hezká tečka za tou sezónou, ale největší úspěch je počet hráčů, co přešlo do B-týmu, a ještě navíc zapojení Idrise Hopiho do A-týmu. To ukazuje, že naše cesta neměla jen krátkodobý efekt postupu, ale kvalitním a náročným tréninkovým procesem jsme došli k výsledkům ne na úkor rozvoje, ale dobrým rozvojem skvělého výsledku, což je ta nejlepší vizitka práce celého realizačního týmu.
V příští sezoně čeká devatenáctku 1. dorostenecká liga. Co podle tebe tým v této soutěži čeká a v čem bude největší rozdíl oproti letošnímu ročníku?
Půjdeme do soutěže s jedním z nejmladších týmů v historii, do U19 se dostali jen Ti nejperspektivnější hráči s absolutní motivací hrát fotbal na vrcholové úrovni. Ovšem spousta kluků bohužel zůstala těsně před branami, což mě mrzí. I ty sledujeme a jakmile někdo v U19 nebude naplňovat svůj potenciál a nebude do toho dávat maximum, přijde jiný, více hladový. Jen absolutní konkurencí a náročností budeme rok co rok vychovávat hráče do dospělého fotbalu.
