Kategorie WU18 se po odehrání podzimní části nachází v 2. lize dorostenek na 4. místě s celkovým počtem 28 bodů. Jak se sezona povedla a jak ji hodnotí hlavní trenér kategorie Tomáš Netymach se dozvíte v rozhovoru níže.
Máte za sebou zdá se vydařenou podzimní sezonu, vnímáte to stejně?
Vnímám to dost podobně. Chvilku trvalo, než si holky zvykly na to, že musí být na hřišti dominantní a rozhodovat zápasy s těmi, které podle předpokladů mají porazit svými kvalitami a ne silou nebo shodou okolností. Myslím, že holky hrály i líbivý fotbal a doufám, že tuto cestu vzaly za svou a baví je takto hrát. Takže výsledky vypadají dobře, ale za mě se povedla právě cesta k těm vítězstvím.
Co se z vašeho pohledu v sezoně povedlo a co naopak ne?
Povedlo se do holek dostat herní odvahu, řešit situace více na riziko, ale fotbalově. Třeba pohárovým zápasem s Plzní holky jasně dokázaly, že při plnění taktiky jsou schopné i silného soupeře přehrát a doteď mě trochu mrzí, že jsme Plzeň nevyřadili. Stejně tak se nám povedl zápas s prvními Budějovicemi, soupeřky byly sice na oko lepší, nicméně holky se nedaly a jako jediné je donutily strachovat se o body. Také dvakrát doma se holky nenechaly zlomit a v závěru otočily zápasy s Roudnicí a Mostem v náš prospěch. Určitě se nám nepovedly zápasy, kdy soupeř hrál stylem brankář – hrot, nicméně bych zůstal spíše u těch pozitivních věcí.
Dá se říct, že se povedlo splnit cíle, které jste s týmem měl před začátkem sezony?
Dá se říct, že ano. Sice ne vše šlo ze začátku podle plánu, trošku jsem potřeboval poznat prostředí holčičí kopané, nastavení mezi kategoriemi a hráčky samotné. Nicméně doufám, že se mi povedlo se začlenit do fungování ženského úseku a hlavně rozvíjet hráčky především individuálně, zejména co se týče řešení herních situací.
Dříve jste trénoval jen kluky. Co je podobné a odlišné v holčičím a klučičím fotbale?
Bál jsem se z doslechu, že holky nejsou tak soutěživé. To vůbec neplatí, holky chtějí vyhrát a být lepší úplně stejně jako kluci. Trošku více zapojují emoce a dokáže je to více rozhodit, nicméně jde na tom vidět, že do fotbalu umí být zažrané úplně stejně. Asi největší rozdíl je po stránce emoční a náladové. Prostě to tak je a musel jsem se naučit nálady holek respektovat a zkrátka občas pozměnit určité věci nebo i trénink. Zároveň je velmi důležité s holkami komunikovat a vysvětlovat. Také je rozdíl, kolik holky potřebují času před zápasem oproti klukům. Ale i na to se dalo zvyknout.
Překvapilo vás něco v holčičím fotbale?
Především chování některých rodičů soupeřů. Osobně mi pořád dělá trošku problém na holky „zařvat“, když je něco za hranou. Ale že se někdo přijde vyloženě vyřvat a nadávat holkám sprostě, to nechápu.
Co vás teď ještě čeká?
Již si budeme tři týdny „jen tak“ chodit zahrát fotbálky, určitě to nebudeme už hrotit. Myslím, že budeme mít fajn dokopnou a podzim zakončíme víkendovým halovým turnajem, kde budeme ve sloučeném družstvu s ženami. Pojede málo hráček a nominace pro ně bude odměnou za jejich práci a přístup během podzimu.
Jaké jsou cíle do zimní přípravy a na čem chcete pracovat?
Cíle pro zimní přípravu si musíme stanovit společně s trenérkami WU15 a žen. Ale obecně je třeba holky připravit specifickou formou po kondiční stránce a zároveň se věnovat týmové hře. Také s každou hráčkou budeme řešit zlepšení v takových dovednostech, které potřebují ke svému postu.
Jaké cíle jsou pro jarní sezónu?
Myslím si, že cíl na jaro pro juniorky se bude stanovovat těžko. Na jaře je třeba zmobilizovat všechny síly hlavně směrem k A týmu. Ale to neznamená, že ustoupíme z požadavků na cestu, po které jsme se na podzim vydali.
Je něco, co byste chtěl ještě dodat?
Vážím si, jak mě přijalo prostředí ženského úseku. Doufám, že jaro nebude smutné pro A tým žen a věřím, že to holky zvládnou. A závěrem chci dodat, že možná nejsme nejlepší tým v soutěži, ale rozhodně nejhezčí :)
