Asistent trenéra dorostu U19 a zároveň hráč B týmu Matyáš Vachoušek kombinuje dvě role, které se navzájem doplňují. V rozhovoru popisuje, jak se k trénování dostal, jaké má dojmy z průběhu podzimní části sezóny a v čem vidí hlavní rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi. Přidává také svůj pohled do akademie, kterou si sám prošel jako hráč.
Jak si se vůbec dostal k roli asistenta u kategorie U19?
K roli asistenta u U19 jsem se dostal tak, že mě před začátkem sezóny kontaktoval hlavní trenér David Šourek, který mě dřív trénoval v B týmu. Setkali jsme se, řekl mi, jak chce s týmem pracovat a co si představuje, a já na tu nabídku s nadšením kývl.
Zároveň jsi také hráčem B týmu. Jak náročné je skloubit obě tyto role?
Pro mě osobně to náročné není – hraní i trénování mě nesmírně baví. Dvakrát týdně se snažím dostavit na trénink dorostu, aby se mi to nekrylo s tréninky v Béčku, což se zatím daří. Po vzájemné domluvě s trenérem B týmu i s trenérem U19 to vždy funguje skvěle, takže si nemůžu vůbec stěžovat.
Co se snažíš z vlastní hráčské kariéry předávat mladším hráčům v akademii?
Snažím se jim předat svoje zkušenosti a poznatky, které jsem nasbíral už teď v dospělém fotbale. Někteří kluci jsou jen rok od toho, aby do dospělého fotbalu vstoupili, a na to se je s trenéry také snažíme připravit.
Jak jsi zatím spokojený s průběhem podzimní části sezóny u kategorie U19?
Rozdělil bych to na dvě strany – herní a výsledkovou. Herně si nemůžeme na nic stěžovat, kluci jsou takticky připravení a technicky nadstandardní. Co se týče výsledků, nezvládli jsme dvě důležitá utkání s Chrudimí a Ústím, ale tím pro nás soutěž rozhodně nekončí. Nemáme hlavy dole a budeme dál makat na tom, abychom splnili náš interní cíl.
Dříve jsi působil u mladších kategorií – v čem je podle tebe největší rozdíl oproti práci s dorostenci?
Působil jsem v přípravkách, kde je hlavní prvek zábava – aby to děti bavilo, a to mě také moc naplňovalo. Poté jsem se posunul k žákům, kde už učíme děti pokročilejší věci, a U19 už je v podstatě dospělý fotbal. Největší rozdíly jsou určitě v taktice a technice hráčů v daném věku.
Teplickou akademií sis sám prošel jako hráč. Jaké je pro tebe teď být v opačné, trenérské roli?
Je to určitě zajímavé. Sám jsem si tu hráčskou roli prošel, takže dokážu odhadnout a ucítit, jak se hráč v dané situaci cítí. Díky tomu mu pak dokážu dát konkrétní poznatek nebo radu, která má smysl.
Co tě na trenérské práci nejvíc baví a kam by ses chtěl v budoucnu posunout?
Na trenérské práci mě nejvíc baví kolektiv – ať už práce s hráči nebo spolupráce s trenéry. Vždycky mě to naplňuje. Do budoucna bych si určitě chtěl dodělat potřebné licence a pak se uvidí, kam mě to posune dál.
