Klubová akademie FK Teplice má za sebou úspěšnou sezonu, kterou ozdobily postupy obou nejstarších dorosteneckých kategorií i další výrazná umístění napříč mládeží. Šéftrenér Marek Vait v rozhovoru hodnotí uplynulý ročník, přibližuje hlavní cíle pro novou sezonu a mluví také o dalším rozvoji akademie i přechodu odchovanců do dospělého fotbalu.
Klubová akademie má za sebou sezonu s řadou výrazných výsledků napříč jednotlivými kategoriemi. Jak byste celý ročník z pozice šéftrenéra zhodnotil?
Nemůžu to hodnotit jinak než pozitivně. Vždycky se najdou věci a situace, které bychom mohli vyřešit lépe, a nikdy nebudu ten, kdo řekne, že bylo všechno dokonalé. Ale co se týká výsledků, tak hodnotím sezonu jako vydařenou. Splnili jsme hlavní sportovní cíl, tedy postup obou nejstarších dorosteneckých kategorií, o který jsme se snažili několik let, a k tomu se výsledkově dařilo i dalším kategoriím napříč akademií. To se nepovede každou sezonu. Ale abych nezůstal jen u výsledků, těší mě hlavně to, že je za tím vidět dlouhodobá práce a že se posouváme jako celek. Výsledky jsou třešnička, ta skutečná práce je pod povrchem a té si cením nejvíc.
Před sezonou jste za hlavní sportovní cíl označil postup obou nejstarších dorosteneckých kategorií, což se nakonec podařilo naplnit. Co bude působení U18 a U19 ve vyšších soutěžích znamenat pro další rozvoj hráčů i celé akademie?
To je jednoduché, zvýší se nám kvalita soupeřů, budeme hrát proti soupeřům, kteří nás donutí být lepší. To v nižší soutěži, kterou hrála U18, vlastně nedostanete. Zároveň jsme tím získali více kvalitních utkání pro U17 a především pro U16, kde nyní kvalitou soutěže lépe navážeme na žákovskou ligu. Každý týden to znamená větší tempo, míň prostoru, méně času na rozhodování a řešení herních situací. Přesně takové prostředí bude hráče posouvat dál v jejich rozvoji.
Vedle postupů U18 a U19 se vysoko umístily také další kategorie – U17 skončila druhá, U16 třetí a U14 druhá. Co podle vás stojí za tím, že se akademii výsledkově dařilo napříč tolika kategoriemi?
Stojí za tím dlouhodobá práce s mládeží klubu. Trenéři se svými realizačními týmy se snaží hráče rozvíjet a posouvat při každém tréninku a zápase. Díky skautingovému oddělení se nám zlepšil i výběr hráčů a tím se i zvýšila konkurence v týmech. Již v delším časovém horizontu se stále výsledkově umisťujeme ve vyšších patrech napříč soutěžemi. Jen nám k tomu chyběla ta třešnička na dortu v podobě postupů do vyšších soutěží. Zároveň bych rád dodal, že jsem zastánce názoru, že výsledek je určité kritérium při hodnocení fungování mládežnické akademie, ale ne to hlavní.
Dlouhodobě pracujete na společné koncepci a herních principech napříč kategoriemi. Nakolik se je podle vás během uplynulé sezony dařilo skutečně přenášet do tréninků a zápasů?
Upřímně, to je takový můj kostlivec ve skříni. Koncepci a představu, jak bychom chtěli hrát, máme. Bohužel z mého pohledu se nám to stále nedaří sjednotit tak, abychom se shodli na jednom směru. Každý trenér je jiný, každý má svoje vidění fotbalu, a to je na jednu stranu vlastně dobře, protože na jednu herní situaci získáme víc pohledů a odlišných názorů. Ale o to těžší je shodnout se na jednotných principech, aby jim všichni věřili a abychom si mohli říct, tak tohle je z 80 % herní styl FK Teplice a z 20 % je tam rukopis každého trenéra. Jak jsem řekl v úvodu, je to můj kostlivec. Před třemi lety jsem nastupoval a tvorba společné herní koncepce byla jedním z mých hlavních cílů, který chci dotáhnout do konce. Jsme pořád na cestě, pracujeme na tom a věřím, že tuhle sezonu se nám to podaří líp sladit do jednoho směru.
V jakých oblastech naopak stále vidíte největší prostor ke zlepšení, aby se akademie mohla dál posouvat?
Prostoru je pořád dost a bylo by špatně, kdybych řekl něco jiného. To hlavní jsem vlastně už zmínil, sjednotit herní koncepci tak, aby ji všichni trenéři hráli a věřili jí. To je pro mě jednička. S tím ale úzce souvisí ještě jedna věc, komunikace mezi trenéry napříč kategoriemi. Tady máme pořád velkou rezervu. Byl bych rád, kdybychom všichni dokázali zahodit svoje ega a byli spolu schopní úplně upřímně komunikovat. Otevřeně si rozebírat tréninky i zápasy, dávat si navzájem zpětnou vazbu a nebrat si to osobně. A hlavně, abychom neměli strach přiznat, že se nám zrovna výsledkově nedaří. Zvlášť u kategorií od přípravek až po U17, kde není hlavní výsledek, ale rozvoj hráče. Právě tam musíme umět mluvit na rovinu, protože jedině tak se posuneme jako celek. Když to nedokážeme mezi sebou, těžko to naučíme kluky.
Vedle toho je to práce s daty, ať už kondičními, nebo výkonnostními. Chci, abychom hráče hodnotili i čísly, ne jen pocitem, a měli jasné měřitelné standardy. A pak individuální rozvoj hráče, aby každý kluk věděl, na čem přesně pracuje a proč. Umístit se v tabulce nahoře je fajn, ale mě víc zajímá, jestli je z každého hráče na konci sezony lepší fotbalista, než byl na jejím začátku. Tam vidím největší rezervu a zároveň největší příležitost.
Do nové sezony se do B-týmu posunulo hned sedm hráčů z kategorie U19, jeden další se dokonce zapojil také do A-týmu. Jak důležitým ukazatelem fungování akademie je pro vás právě schopnost posouvat větší počet hráčů do dospělého fotbalu?
Pro mě je to úplně ten nejdůležitější ukazatel. Navazuju na to, co jsem říkal dřív, výsledek je jen jedno z kritérií, ale tohle je podstata celé naší práce. Akademie tady není od toho, aby sbírala tituly, ale aby rozvíjela hráče a posouvala je do dospělého fotbalu, ideálně do našeho A-týmu. Když se za jednu sezonu posune sedm kluků do béčka a jeden nakoukne do áčka, tak to je pro mě ten nejlepší důkaz, že akademie plní svoji roli. Kdybychom vyhráli všechno v mládeži, ale nedokázali posunout hráče výš, tak jsme podle mě neuspěli. Tohle je ten skutečný smysl.
Hlavní sportovní cíl z minulé sezony, tedy postup obou nejstarších dorosteneckých kategorií, se podařilo splnit. Jaké budou hlavní cíle a ambice klubové akademie pro nadcházející sezonu?
Vize zůstává pořád stejná, neustále zlepšovat a posouvat systém výchovy našich hráčů. Konkrétně pro tuhle sezonu máme dva hlavní úkoly. Zaprvé zabydlet obě nejstarší kategorie ve vyšších soutěžích a zvládnout ten skok na náročnější úroveň, využít vyšší konkurenci k posunu našich hráčů. A zadruhé, ten můj kostlivec, konečně pořádně sladit společnou herní koncepci, aby to nebyla jen představa na papíře, ale styl, který je vidět na hřišti napříč kategoriemi. K tomu chci dál posouvat práci s daty a individuálním rozvojem hráčů.
Ale ten úplně hlavní a dlouhodobý cíl se nemění, dostávat co nejvíc našich odchovanců do dospělého fotbalu. Řeknu to konkrétně, za velký úspěch bych považoval, kdyby se nám každý rok podařilo posunout jednoho hráče do A-týmu a pět do béčka. To by pro mě byl důkaz, že akademie funguje přesně tak, jak má. Protože přesně kvůli tomu to všechno děláme.
Chtěl byste na závěr něco doplnit?
Chtěl bych hlavně poděkovat. Všem trenérům za práci a energii, kterou hráčům věnují každý den, protože bez nich by nic z toho nebylo. Samozřejmě hráčům, kteří to na hřišti odmakali a udělali tuhle sezonu tak výjimečnou. Rodičům, kteří za svými kluky stojí a podporují je. A vedení klubu, které nám vytváří podmínky, abychom mohli dělat svoji práci pořádně. Byla to úspěšná sezona a je to zásluha všech těchto lidí dohromady.
