Jiří Pimpara již má po svém návratu do vrcholového fotbalu na kontě dva starty za juniorku, po tom prvním jsme ho vyzpovídali pro zápasový magazín ŽLUTÁ MODRÁ, rozhovor jste si mohli přečíst během dnešního utkání s Kladnem. Nyní vám ho přinášíme také na webových stránkách.
Vraťme se na začátek, jaké to byly pocity, když ti oznámili, že s fotbalem je kvůli srdíčku konec?
"Pocity to byly hrozné. Věděl jsem, že tu vadu mám, ale i tak to byly hrozné pocity, protože jsem s tím takhle brzy nepočítal. Sice říkali, že se to může zhoršovat, ale ne takhle rychle. V Ústí mi u mého kardiologa řekli, že je to konec kariéry. Ptal jsem se na operaci, ale o té mi říkali, že tu až budu starší. Tak jsem si začal hledat práci, řekl jsem to trenérům. Když se můj případ dostal do novin, tak se mi ozval doktor Černý z Homolky, že s tím mají zkušenosti a dá se to operovat, ale nejdříve, že mě musí vidět."
Takže ti medializace případu hodně pomohla...
"Přesně tak, můj kardiolog říkal, že operaci až časem, takže já o tom vůbec nevěděl, že se to dá operovat. Díky novinářům vlastně nyní znovu můžu hrát. Skvěle se ke mě zachoval také klub, protože mi ve všem vyšel vstříc a moc pomohl. Hodně se o můj případ zajímal i pan Hrdlička."
Jaké šance na návrat ti dal při prvním shledání doktor Černý?
"Doktor Černý řekl poprvé upřímně, že mi provedou různá vyšetření a podle nich mi řeknou jaká přesně ta vada je. Když to bude tahle vada, tak se to dá operovat a šance na návrat je velká, když by to bylo něco jiného, tak bohužel."
Vyšetření tedy potvrdila tu lepší variantu...
"Hned po prvním vyšetření mi řekli, že to je ta vada, která se operovat dá, a že to vidí velmi dobře. Pokud se jim povede operace, jak plánují, že vidí návrat k fotbalu dost reálně."
Ta se tedy podařila na výbornou...
"Okamžitě po probuzení mi řekli, že se ta operace podařila. A hned tam mi udělali echo, jak to srdce vypadá a doktorka říkala, že to vypadá super."
Jak dlouhou rekonvalescenci ti předpovídali?
"Před operací říkali kolem pěti měsíců, ale sám jsem byl překvapený, jak to šlo rychle. Po týdnu v nemocnici už jsem šel do lázní, kde se to urychlilo."
Od kdy jsi mel povolenou nějakou činnost?
"Už v lázních jsem jel asi čtyřikrát na rotopedu. Končil jsem pobyt tam ergometrií, sice na nižší úrovni, ale měl jsem tam trošku větší zápřah. Po lázních jsem měl vyšetření, kde mi doktorka dovolila lehkou zátěž."
A potom už jsi se pomalu začal zapojovat do tréninku s juniorkou. Musela to být velká vzpruha být zase v kabině se spoluhráči...
"Přesně tak. Řekla, že se můžu lehce zapojit, takže jsme se s vedením domluvili, že začnu v béčku než se dám do kupy. Vlezl jsem si do kabiny a hned mi bylo líp, trénovalo se mi líp, protože jsem byl v kolektivu."
Neměl jsi nutkání přeci jen se nešetřit?
"Trenér Přerost mě hrozně brzdil, já bych do toho vletěl hned od začátku. Trenér měl samozřejmě pravdu, ale já byl nedočkavý."
Minulý týden jsi absolvoval rozhodující testy, i když vše vypadalo dobře neměl jsi pochybnosti?
"Takhle jsem to vůbec nebral, šel jsem tam s tím, že mi řeknou buď ano nebo ne. Po operaci jsem odhodlaný, že do toho vlítnu a i ty náznaky vypadaly dobře, takže jsem to bral spíše jako potvrzení, že budu moct dál hrát."
Krátce po těch testech jsi říkal, že by jsi si rád zahrál aspoň pár minut v závěru sezóny, nakonec ale bylo vše jinak...
"Seběhlo se to hrozně rychle, byla tu velká marodka a já přemýšlel zda ten zápas vynechám nebo půjdu aspoň na lavičku. Nakonec jsem si říkal, že půjdu na lavičku, ale s trenérem jsme se domluvili, že naskočím od začátku a pokud by byl nějaký problém, tak mu hned řeknu."
Obavy ale před zápasem byly nebo ne?
"Měl jsem velké obavy, ne kvůli zdraví, ale kvůli tomu, že jsem dlouho nehrál a ani neměl tolik naběháno. Říkal jsem si, že to kdyžtak aspoň ořvu nebo budu hrát to tradiční libero, jak se hrálo dřív. Pak na hřišti to prostě takhle nešlo, takže na konci zápasu jsem toho měl plné zuby."
Jak ses cítil den, dva po zápase?
"Nohy bolely, byl jsem sice v bazénu, ale bolely pořád. To je takové to jako když začíná zimní příprava. Jsem unavený, ale jedu dál, musím dohnat manko."
Bylo to tak, že jsi trošku přebral roli po Dušanu Tesaříkovi, když je zraněný? Byl jsi takovým hrajícím asistentem trenéra, když jsi v juniorce nejstarší?
"Na tohle mám ještě čas, ale jsem tam nejstarší, takže mě kluci občas asi poslechnou, ale já jsem normálně rovnocený hráč, i když radou rád pomůžu."
Dohraješ už sezónu pořád v základní sestavě? Co ti ten zápas na Admiře ukázal?
"Ukázal mi, že je na čem stavět. Samozřejmě, že základ tam je, takže když mi dá trenér šanci, tak to bude zápas od zápasu lepší a nebudou tam chyby, které teď třeba byly s Admirou."
Byl jsi třeba domluvený s Ladislavem Beranem, že to má za tebe oběhat?
"Říkal i trenér před zápasem, že mi mají kluci pomoct. Já bych jim za to chtěl moc poděkovat, že mi pomohli, i za to, že mi nedávali hned sežrat chyby, kterých jsem tam pár udělal."
Jaký teď bude tvůj cil pro zbytek sezóny a pro začátek té další?
"Znovu se vrátit do toho vrcholového fotbalu. Něco málo už mám za sebou, pravidelně druhá liga, pár startů v první. Uvidíme, jak se po sezóně domluvíme s trenéry."
Teď se tedy v závěru téhle sezóny budeš vlastně už chystat na tu další...
"Potřebuji získat herní jistotu a i kondici. Nejvíce toho asi získám v letní přípravě, do té naskočím od začátku."
