Jan Plachý působí v teplické akademii jako trenér dorosteneckých brankářů. Nově také začal studovat nejvyšší brankářskou licenci UEFA A. V rozhovoru přibližuje, jak studium probíhá, jak v klubu funguje práce s mladými gólmany, jakou mají Teplice koncepci jejich rozvoje i jak se nejstarší dorostenci připravují na přechod do dospělého fotbalu.
Začal jsi studovat brankářskou licenci UEFA A, což je nejvyšší licence pro trenéry brankářů. Jak náročné bylo se na ni dostat a jak vůbec probíhalo přijímací řízení?
Dostat se na nejvyšší brankářskou licenci UEFA A byl jeden z mých cílů a moc si toho vážím. Kapacita licence je poměrně omezená a konkurence mezi trenéry vysoká. Každopádně musím říci, že dostat se na gólmanskou licenci je o poznání lehčí než na licenci hráčskou. Přeci jenom nás, trenérů brankářů, je méně. Přijímací zkoušky byly na základě ústních testů, kde jsme si vylosovali z několika okruhů dvě otázky a pak je prezentovali před komisí.
Jak samotné studium licence probíhá a čemu se v jeho rámci nejvíc věnujete?
Studium je rozdělené do několika prezenčních bloků v průběhu celého roku, které doplňuje samostatná práce v klubech, mikrotréninky a hospitace. Nejvíce se věnujeme detailnímu rozboru – od techniky jednotlivých zákroků přes hru nohou pod tlakem až po taktické rozhodování v závislosti na zakládání útoku soupeře. Obrovský důraz se klade na propojování brankářského tréninku s týmovým konceptem. Už to není jen o chytání na čáře, ale o tom, jak brankář ovlivňuje organizaci defenzivy a přechodovou fázi celého týmu. Součástí jsou i psychologie, analýza a datové rozbory.
U dorosteneckých brankářů teď působíte ve dvou. Jak to v současnosti funguje a přineslo to nějakou změnu do práce s gólmany?
Práce ve dvou je pro naše brankáře obrovský posun vpřed. Máme více specializovaných tréninků v mladších kategoriích. I když druhý trenér Jonáš Strnad není na plný úvazek, obětovává našim brankářům spoustu času a úsilí a chtěl bych mu za to vzdát velký dík. Zároveň pod sebou máme kvalitní gólmany, kteří jsou v nejlepších soutěžích u nás, a také k tomu tak musíme přistupovat. V dnešní době jsou dva trenéři na dorost nutností a minimem.
Máte v klubu nějakou jasnou koncepci toho, jakého brankáře chcete vychovávat?
Co by měl takový gólman zvládat a jakým způsobem by měl hrát?Koncepci máme nastavenou velmi jasně. Chceme vychovat komplexního brankáře s moderním pojetím hry a taktickou i psychickou vyzrálostí. Moderní fotbal vyžaduje, aby byl gólman fakticky jedenáctým hráčem v poli. Musí hrát velmi dobře nohou, dobře organizovat defenzivní část hry a neustále číst hru. Máme rozdělené role: Jonáš má velmi dobře propracovanou techniku brankářů, já mám zas na starosti taktický záměr brankářů a chování v zápasových situacích.
Jak vlastně vypadá běžný tréninkový režim brankářů? Jak často mají specializované tréninky a na co se v nich nejčastěji zaměřujete?
Gólmani mají týdenní plán velmi pestrý. Od posiloven po specializované tréninky, tréninky s týmem až po práci s fyzioterapeutem. Často máme i s brankáři videorozbor různých situací a snažíme se zařazovat individuální tréninky, které jsou zaměřené na nedostatky a na hru nohou. Každý brankář má vlastní předtréninkové rozcvičení, kde se hodně věnuje neurovizuálnímu tréninku.
U19 hraje nejvyšší dorosteneckou soutěž. Jsou tam podle tebe na brankáře výrazně vyšší nároky a v čem konkrétně? Jak jim tahle úroveň pomáhá v dalším rozvoji?
Ano, 1. dorosteneckou ligu jsme pro naše hráče rozhodně potřebovali, každý zápas je vyrovnaný a kluci si sáhnou na vlastní limity. Největší rozdíl je v rychlosti hry. Souboje v šestnáctce jsou daleko tvrdší, střely jsou daleko přesnější a schované. Brankáři jsou daleko více v permanenci a musí být koncentrovaní po celou dobu hry. Právě tato intenzita je pro kluky ideálním prostředím pro rozvoj.
Pracuješ hlavně s nejstaršími dorostenci, které už brzy čeká přechod do dospělého fotbalu. Připravujete je už teď nějak cíleně i na tenhle krok?
Ano, tohle je pro brankáře klíčové období. Brankáři už musí přesvědčit vedení vlastními výkony, zda se s nimi počítá, nebo ne. Každopádně cest do dospělého fotbalu je hodně a záruka výběru do B-týmu není finální. Brankáři dozrávají pomaleji a musí na sobě neustále pracovat. Brankáře už během roku zapojujeme do tréninků s B-týmem, aby si zvykali na tempo hry. Přechod z dorosteneckého fotbalu do dospělého není jednoduchý a často to i brankářům říkám. Největší rozdíl je v psychické odolnosti vůči tlaku.
