Rozhovor se šéftrenérem přípravek FK Teplice Michalem Karrmannem nabízí pohled do zákulisí práce s nejmladšími fotbalisty. Přibližuje hodnocení první poloviny sezóny, filozofii rozvoje dětí, moderní tréninkové přístupy i důraz na radost ze hry, individualitu a spolupráci s rodinou a školou.
Jak se podle vás daří přípravkám FK Teplice v první polovině sezóny? Jsou výsledky a herní posun hráčů takové, jaké jste si před začátkem ročníku představoval?
V první polovině sezóny se nám podařila řada věcí a celkově ji hodnotím pozitivně. U hráčů napříč kategoriemi je vidět postupný herní i individuální posun, což je v tomto věku to nejdůležitější. Odehráli jsme velké množství utkání, kde jsme se konfrontovali nejen s týmy z Čech, ale i ze zahraničí, což je pro děti velmi cenná zkušenost. Zároveň ale platí, že prostor pro zlepšení je vždy. Fotbalový vývoj dětí není lineární, a ne všechno se vždy daří podle představ. To bereme jako přirozenou součást procesu a motivaci k další práci.
V posledních letech se hodně mluví o moderních tréninkových metodách u nejmladších kategorií. Využíváte v přípravkách FK Teplice i nějaké nové přístupy nebo trendy, které pomáhají dětem lépe rozvíjet herní myšlení a kreativitu?
Snažíme se trendy v trénování přípravkových kategorií dlouhodobě sledovat a postupně je zapracovávat do našeho prostředí. Zároveň si uvědomujeme, že fotbal se vyvíjí a některé věci, které jsme považovali za správné ještě před pár lety, dnes už nemusí platit. Důraz klademe na herní formy, rozhodování hráčů, práci s míčem a vytváření prostředí, které podporuje kreativitu a odvahu. Základem je, aby se děti nebály chyb a fotbal je bavil.
Přípravka je první klíčovou fází fotbalového rozvoje. Jak pracujete s mladšími hráči, aby měli pevné základy techniky, hry 1 na 1 a týmové spolupráce?
Přípravka je spíše než klíčovou základní fází fotbalového rozvoje, ve které se u dětí vytváří vztah k pohybu a ke hře samotné. V mladších přípravkách klademe větší důraz především na individuální rozvoj hráčů – práci s míčem, techniku, hru 1 na 1 a odvahu v herních situacích. Ve starších přípravkách se k tomu postupně přidává větší důraz na spolupráci se spoluhráči a základní principy týmové hry. Cílem je, aby hráči měli pevné základy, na kterých mohou v dalších letech dále stavět.
Jak vnímáte roli školy a rodiny v rozvoji hráčů přípravkových kategorií? Jak spolupracujete s rodiči a školou, aby tréninkový proces měl co největší efekt?
Role rodiny a školy je v tomto věku naprosto zásadní. Bez podpory rodičů by celý proces nemohl fungovat. Snažíme se s rodiči otevřeně komunikovat, vysvětlovat naši filozofii a cíle práce v přípravkách. Zároveň apelujeme na vyváženost – škola, sport a volný čas by měly být v rovnováze. Pokud se nám podaří nastavit zdravou spolupráci mezi klubem, rodinou a školou, má to velmi pozitivní vliv na celkový rozvoj dítěte.
Jakým způsobem sledujete a vyhodnocujete individuální progres hráčů v přípravkách?
Individuální progres hráčů sledujeme průběžně v každém tréninku i utkání, přičemž klademe důraz na jejich dlouhodobý rozvoj. Zhruba každého půl roku si pak společně vyhodnocujeme, jak si kluci stojí v rámci své věkové kategorie. U starších přípravek postupně začínáme využívat i jednoduché měřitelné testy, které nám pomáhají objektivně sledovat jejich vývoj.
Jak se podle vás v posledních letech změnily děti a jejich přístup ke sportu a pohybu obecně?
Děti se bezpochyby změnily, stejně jako doba kolem nich. Obecně mají méně přirozeného pohybu než dříve, více času tráví u obrazovek a je potřeba je ke sportu více motivovat. O to důležitější je, aby trénink byl pestrý, zábavný a dával dětem smysl. Pokud se nám podaří vytvořit prostředí, kam se budou těšit, máme vyhráno.
Jak důležitá je pro vás všestrannost a zapojování jiných sportů do tréninkového procesu přípravek?
Všestrannost považujeme za velmi důležitou součást rozvoje. Podporujeme děti v tom, aby se věnovaly i dalším sportům, rozvíjely koordinaci, obratnost a celkovou pohybovou gramotnost. Fotbal v přípravkách nevnímáme jako úzkou specializaci, ale jako součást širšího sportovního rozvoje. Tento přístup se dlouhodobě ukazuje jako správný a odpovídá i moderním trendům v mládežnickém sportu.
