Brankářka Jolana Šťovíčková mluví o tom, co ji na chytání nejvíc baví, o psychické náročnosti, trénincích i svých cílech – dostat se do A-týmu žen a jednou si zahrát 1. ligu.
Co tě na chytání nejvíc baví a co je naopak nejtěžší?
Na chytání mě nejvíc baví pocit toho, že můžu tým podržet nebo zachránit v těžkých situacích nějakým zákrokem a pomoci holkám k celkovému výsledku, ať už samotnými zákroky, nebo i založením hry dobrou přihrávkou či výkopem po chyceném balonu. Nejradši mám souboje 1 na 1, když se mi povede vychytat hráčku, která běží sama na bránu. To je skvělý pocit. A chycená penalta je samozřejmě taky parádní. Jedna z náročnějších věcí je psychika. Mít správně nastavenou hlavu je pro golmana určitě důležité, protože ne vždy se daří a ne vždy je to jednoduché. A jako golman se nemůžete nechat rozhodit inkasovaným gólem.
Jak probíhají tvé brankářské tréninky?
Od minulé sezony nás trénuje mladý golman Roman Zich, který chytá za teplický B-tým. Trénujeme většinou ve 2 nebo více golmankách. Tréninky se Zichym nás hodně baví. Panuje tam vždy pozitivní nálada. Zaměřujeme se hlavně na zápasové situace, což je super. Často máme tréninky i v nějaké soutěžní podobě, takže zábava opravdu nechybí a golmanské tréninky si fakt užívám. Navíc k nám do tréninku přináší i jeho vlastní zkušenosti z mužského fotbalu, což je pro nás určitě také přínosné.
Uvažovala jsi někdy nad tím, že bys byla hráčkou v poli? Popřípadě jaký post bys hrála?
Svůj post bych určitě měnit nechtěla. Od mala mě to táhlo spíše do brány, i když jsem v sedmi letech začínala tady u nás na vesnici v Perštejně s klukama jako obránce. Po chvíli jsem se ale dostala do brány a to mi zůstalo až do teď. Kdybych si ale musela vybrat jiný post, tak bych si asi chtěla zkusit pozici středního záložníka.
Jak prozatím hodnotíš první mistrovské utkání, kde jste se Spartou zvládly remizovat 3:3?
Utkání hodnotím pozitivně. Se Spartou jsme hrály přípravné utkání už v srpnu, které jsme ale prohrály. Takže jsme měly určité očekávání. Byl to hodně vyrovnaný zápas, kde jsme měly poměrně dost šancí, které se nám bohužel nepodařilo proměnit. Soupeř měl ale také dost šancí, takže jsem ráda, že jsem holkám svým výkonem k remíze mohla pomoct.
Máš nějaký osobní fotbalový cíl?
Momentálně je to dostat se příští rok do teplického ženského Áčka, což je rok od roku těžší, ale věřím, že se mi to podaří. Co se týče nějakých větších cílů, určitě bych si někdy chtěla zahrát 1. českou fotbalovou ligu žen.
Jak zvládáš dojíždění na tréninky, které máte 3x týdně plus zápasy? A jak celkově zvládáš propojit fotbalový život se školou?
Dojíždění je pro mě určitě náročné, jelikož bydlím hodinu cesty od Teplic. Proto pochopitelně nemohu být na každém tréninku. Do toho studuji gymnázium, ale snažím se to skloubit s fotbalem co nejvíc to jde, i když je to někdy náročné, ale pokud člověk chce, dá se to zvládnout.
