Asistent trenéra kategorie WU15, Daniel Mezera, se s námi podělil o své trenérské začátky i o průběh nedávného soustředění v Dolní Poustevně, které absolvoval se staršími žákyněmi. Rozsáhlý rozhovor s Danem o jeho působení u dívčího týmu si můžete přečíst zde.
Co tě přivedlo k trenérské kariéře? Měl jsi už předtím nějaké zkušenosti v roli trenéra?
Přivedl mě kamarád a trenér Filip Tater. V té době vedl kategorii WU15 úplně sám a zeptal se mě, zda bych mu nechtěl pomoci na jednom tréninku. Neváhal jsem a odpověď byla jasná, že určitě chci. Vždycky jsem chtěl být trenér / kondiční trenér fotbalistů, takže tímto se mi splnilo takové menší přání. Moc mě to bavilo, takže nezůstalo jen u jednoho tréninku a začal jsem s ním jezdit pravidelně. Táta také trénoval, párkrát jsem s ním na trénincích byl a něco okoukal. Dalším důvodem byla chuť předávat zkušenosti dál. Myslím si, ze jsem jich posbíral v průběhu života více než dost. Jinak v roli trenéra jsem působil u mladší přípravky atletů u nás na Kladně. Tam jsem nějaké zkušenosti s trénováním posbíral, u fotbalistek je to však premiéra.
Jak vzpomínáš na své začátky – byly pro tebe složité, nebo sis cestu k trénování našel rychle?
Nikdy není jednoduché, když jdete do nového kolektivu jak hráček, tak vedení a všech realizačních týmů. Jste nervózní, zda vás všichni vezmou a vše bude fungovat tak, jak jste si od toho představovali. Ale já to měl jednodušší v tom, že jsem začínal trénovat právě s mým kamarádem a spolužákem z VŠ Filipem Taterem. Ten mi pomáhal jak se začleněním, tak celkovým chodem v FKT. Velké poděkování patří také šéftrenérovi ženského úseku panu Kudrhaltovi, se kterým se od prvního momentu cítím výborně jak po fotbalové, tak osobní stránce. Tihle dva si mě vzali tzv. pod křídla a udělali mi začátek v FKT výrazně jednodušší .
Jak bys zatím zhodnotil své působení u FK Teplice?
Tak tohle si myslím, že je otázka spíše na někoho jiného, na šéftrenéra či kluky z realizačního týmu. Ale kdybych měl odpovědět, tak působení hodnotím velice pozitivně. Vážím si každého momentu, kdy můžu být na Stínadlech, na hřišti a pracovat s týmem. Podařilo se nám v loňské sezóně udržet 1.ligu starších žákyň , což vzhledem k počtu hráček, které jsme měli k dispozici, považuji za velký úspěch.
Zároveň mě těší, že mám dobrou zpětnou vazbu jak od hráček, tak i od rodičů, což pro mě znamená, že naše práce má smysl a že se holky posouvají nejen fotbalově, ale i osobnostně.
Pro mě osobně je to obrovská zkušenost být součástí klubu, jako jsou Teplice– možnost učit se od zkušenějších trenérů, zlepšovat se v metodice tréninků a poznávat prostředí profesionálního klubu. Do budoucna bych chtěl, abychom společně s týmem dokázali posunout hru o další úroveň a aby holky měly radost z fotbalu i z toho, co děláme každý den.
Plánuješ se dál trenérsky vzdělávat a třeba si udělat vyšší trenérskou licenci?
Samozřejmě. Nemyslím si, že vyšší licence je podmínka lepšího trenéra a zastávám názor, že licence není o tom, jaký jste ve skutečnosti trenér. Ale ano, samozřejmě se chci posouvat v licencích výše, protože mi to dá opět hodně nových zkušeností a více otevře oči při tvorbě tréninkových plánů a věcí s tím spojených. Snažím se vzdělávat neustále, ať už formou online přednášek, kterých se pravidelně s trenéry zúčastňujeme, nebo formou různých článků, podcastů, rozhovorů…
Absolvovali jste s týmem přípravné soustředění – na co jste se při něm nejvíc zaměřili?
V první řadě bych chtěl poděkovat celému týmu WU15 i WU13 za to, jak už k individuální přípravě nebo zmíněnému soustředění přistoupily. Hráčky nám daly najevo, že fotbal v FKT neberou jako zájmový kroužek, ale že se opravdu chtějí zlepšovat. Nastavily laťku opravdu hodně vysoko a my věříme, že jim zápal vydrží co nejdéle.
Soustředění bych rozdělil na 2 bloky, v prvním bloku jsme se zaměřili na dopilováni kondiční stránky.
Ve druhém bloku jsme se vrhli na “fotbal” a věnovali se výstavbě, rozehře od gólmana. To nám v minulé sezoně dělalo problémy, proto byla potřeba na tom zapracovat o něco více, než na věcech ostatních. Také jsme zkoušeli různá rozestavení, která bychom rádi aplikovali právě v lize. Zkoušeli jsme 4-3-3 které jsme hráli minulou sezonu a 3-5-2 pro které si myslíme, že máme velice kvalitní hráčky. Absolvovali jsme přípravné utkání proti místním klukům a to nám hodně napovědělo, které rozestavení nám bude nejvíce sedět. Samozřejmě je tam spousta věcí, na kterých musíme ještě zapracovat, ale základ je tam velice dobrý.
Vnímáš, že se holky herně posouvají a že se vaše práce začíná projevovat na hřišti?
Ano! Věříme, ze jdeme správným směrem. Krásným příkladem byl turnaj na konci minulé sezóny, v němž jsme ze šesti zápasů udrželi 4x čisté konto a porazili tým, od kterého jsme v lize v nadstavbě dostali tvrdou lekci. Vidíme posun v herních principech, které po holkách chceme, ať už v činnostech při držení balonu i pohybu bez balonu. Co se týče nasazení a bojovnosti, tam momentálně nemáme co vytknout. Každý, kdo je na hřišti, tam vždy nechá 100% a to je pro nás nejdůležitější! Klademe důraz na tým a kabinu, pokud tohle nebude fungovat, tak to nebude fungovat ani na hřišti. Holky tohle pochopily a kabina je velice správně nastavena. Z toho mám obrovskou radost. Je před námi ale stále spousta práce a rozhodně tímto naše úsilí se zlepšit nekončí. Ale právě posun za první rok nás motivuje do další práce.
Jaká je tvoje hráčská minulost – věnoval ses fotbalu aktivně, případně stále hraješ v nějakém klubu?
Ano, fotbalu jsem se věnoval od 5-12 let, hrál jsem za tým SK Kladno. Souběžně jsem dělal i basketbal, který jsem si následně vybral jako můj hlavní sport. Rozhodnutí ale rozhodne nelituji, hrál jsem basketbal nejdříve na Kladně, poté v Praze ve Spartě. Jelikož jsem chodil do sportovní třídy na ZŠ, na druhém stupni se pro mě stala povinným sportem atletika. Později jsem si musel kvůli časové náročnosti vybrat, a vyhrála právě atletika, které jsem se poté věnoval i při studiu sportovního gymnázia na Kladně. Při mém rozhodnutí sehrála roli i trenérka atletiky Hanka Větrovcová, která mi ukázala, jak by měla vypadat kvalitní práce trenéra. Díky ní mám velké zkušenosti s kondiční přípravou, která je velmi důležitá i pro fotbal. Tyto zkušenosti chci právě předávat našim hráčkám.
K fotbalu jsem se chtěl vždycky vrátit, ať už jako hráč, nebo právě trenér / kondiční trenér. To se povedlo a jsem za to nesmírně rád. Momentálně hraju v klubu Chlumecká sportovní za B-tým, kam si chodím párkrát zahrát. Vzhledem k časové náročnosti role trenéra je to opravdu jen pro radost, na pravidelné docházení na tréninky a zápasy není čas.
